Nenásilná komunikace

02.12.2015 13:07

 
Skoro jsem se ve škole rozbrečela. Včera se dva školáci dostali do konfliktu, když jeden vymyslel výtvarnou soutěž a rozdal ostatním známky 1, 2 a 3. Byl z toho brekot. Chvíli jsem pozorovala, co z toho bude. Klučík plakal v koutě a vypadalo to, že to děti sami vyřešit nezvládnou. Já samotná ale nic řešit nemusela. Jenom jsem kluky posadila k sobě a střídavě jim kladla otázky: jak jsi tu situaci viděl? Co jsi cítil? Co bys v té chvíli potřeboval? Co by ti pomohlo příště? Co bys pro to mohl udělat? Potřebuješ ještě něco? S každou otázkou a vyslechnutou odpovědí z nich padal stres. A já málem bulela... Nevím, jestli to bylo dojetím, jak si děti s pomocí dokážou snadno ulevit a přijít na řešení, nebo z lítosti nad sebou, kolik času jsem promarnila pocitem křivdy a záští, protože mně ve škole nikdo s podobnými situacemi neuměl pomoct. A závěr? Tyhle děti mají do života naprosto jiný start než moje generace! Já jsem se komunikovat, věřit si a prosadit si svoje přání naučila ve třiceti letech. Těmhle dětem je sedm let a učíme je to ve škole. A já si říkám, PROČ SE TOHLE SAKRA NEUČÍ VE VŠECH ŠKOLÁCH????

Zpět

Kontakt

Základní škola a Mateřská škola Montessori Kampus
Kristýna a Petr Turkovi
Na Sádkách 40 (MŠ)
Husova 17 (ZŠ)
České Budějovice

+420 777 296 380

© 2009 Montessori Kampus