Čtrnáctý týden: Svatý Mikuláš

11.12.2012 21:53

 

Jak na Mikuláše, anděla a čerta?

 

V Montessori Kampusu se před měsícem rozpoutala živá debata, zda dětem dělat Mikuláše nebo ne. Na jednu stranu je nechceme ochudit o lidovou tradici a na druhou stranu jim nechceme přivádět zbytečný stres a strach z nepředvídatelné autority. Problém je vlastně jenom s čertem. Samotný příběh o svatém Mikuláši je založen na skutečných událostech a je velmi poutavý. A pokud Mikuláš chodí s andělem, je to pro děti ještě přijatelná zkouška odvahy. Co se týče čertů, nastává zde docela problém. V praxi naší terapeutky Martiny Beránkové se objevilo několik případů, kdy bylo třeba děti alternativní formou zbavit panické hrůzy z čertů. My sami jsme si vyslechli příběhy mnoha dospělých, kteří se jako děti bály tmy a třásly se pod peřinou, jen aby je neodnesl čert. Samozřejmě, je velmi jednoduché říct dítěti, že jestli nebude hodné, přijde čert a vezme si ho do pekla. Taková výhružka důvěřivé dítě celkem snadno znejistí a uvede v očekávané chování. V dětské fantazii však čert a peklo narostou do nezměrných velikostí a hrůzností, které my si snad už ani nedokážeme představit. Naše dospělá logická mysl snad již ani není schopná vymyslet pro nás samotné natolik děsivou představu, která by nám připomínala, co asi prožívá dítě při pomyšlení na neznámého ošklivého tvora, který každou chvíli hrozí, že se objeví a odnese nás od všeho, co známe, někam, kde to bude nanejvýš nepříjemné a bolestivé. Co nám z toho vyplynulo? Závěrem bylo: řekneme dětem, jak to s Mikulášem asi bylo.

Vyrobili jsme mitru (biskupskou čepici) a učitel Petr s ní přišel na elipsu. Děti samozřejmě hned oznámily, že to není Mikuláš, ale Petr. Řekli jsme jim, že existuje tradice, kdy se lidé převlékají za Mikuláše, anděly a čerty. Děti si vyzkoušely mitru a předváděly Mikuláše. Vysvětlili jsme jim, že tito převlečení lidé chodí večer před svátkem sv. Mikuláše a rozdávají dárečky třeba v podobě ovoce, oříšků a čokolády. (Děti dostaly sušené ovoce.) A proč? To proto, že sv. Mikuláš byl štědrý muž. Dělil se o své bohatství s lidmi, kteří to potřebovali, a nezištně jim pomáhal. A to si v onen večer připomínáme. Ale to neznamená, že musíme čekat na Mikuláše, až nám něco nadělí. I my můžeme být štědří k sobě navzájem. Začíná to tím, že si vypomůžeme, když to potřebujeme. Můžeme ale také vyrobit malé dárečky a potěšit jimi ostatní. A děti šly, vytvořily drobné dárky a kresby a rozdaly si je mezi sebou. 

Svátek svatého Mikuláše tak u nás nebyl o nejistotě, ale udělali jsme z něj příjemnou a zábavnou příležitost uvědomit si, že štědrost je vlastnost, na kterou se dnes sice zapomíná, ale která  může potěšit. A kdo chce, může se převléknout za Mikuláše, anděla nebo čerta a také si to užít - jakpak by ne, když už víme, že si na to jenom hrajeme!

 

 

 

Zpět

Kontakt

Základní škola a Mateřská škola Montessori Kampus
Kristýna a Petr Turkovi
Na Sádkách 40 (MŠ)
Husova 17 (ZŠ)
České Budějovice

+420 777 296 380

© 2009 Montessori Kampus