Vzájemné vylučování dětí ve škole

17.03.2017 01:57

 

Tenhle týden se ve škole u dětí objevilo vylučování typu: s tebou sedět nebudu, my s tebou nechceme být, běž pryč, s tebou nekamarádím apod. Nevěřila jsem vlastním uším, ale čekala jsem, co z toho bude. Byl z toho akorát každý den pláč.

Když jsem viděla, že to sami už nekontrolují a nezvládají, udělali jsme společně poradu, kterou jsem jenom moderovala otázkami, ke kterým se každý mohl a skutečně se vyjádřil:

 

- Jak jste se cítili, když vám někdo něco takového řekl?

- KAŽDÝ popsal nějakou situaci, která ho mrzela, ať už ve škole nebo mimo ni.

- Co můžeme udělat pro to, abychom ve škole měli příjemnější atmosféru? Aby k těmhle situacím nedocházelo?

- Neříkat některé věty. A děti řekly věty, které se jich dotkly, které nechtějí slyšet ani používat. Společně se dohodly na tom, že je nahradí slovy: "mně vadí ... "

 

* Nyní prosím rodiče našich školáků, aby situaci doma dále nepitvali. Z porady jsme odcházeli s příjemným pocitem nové dohody, který bych jen nerada narušila tímto sdělením. *

 

Co mě ale každopádně zaujalo byl fakt, že  když jsem se nedávno při svých studiích na univerzitě zeptala, jak tyto asi jinak celkem typické školní situace (aspoň co slyším ze svého okolí) konkrétně řešit, přednášející řekla, že se nechce přiklánět k žádné metodě, a že si máme nějakou najít. 

 

Spadla mi čelist a říkala jsem si, proč tam tedy vlastně sedím. Tak takhle se připravují budoucí učitelé! Co tedy čekat od běžně vzdělaného pedagoga? Hlavně, že do dětí nalijeme násobilku a pravopis, ale aby dokázaly zvládnout situaci, kdy hrozí křivdy, obviňování, šikana a stres na straně vyloučených, na které člověk s nepříjemnou pachutí vzpomíná i po letech, to raději zachováme politickou korektnost! Ještě, že jsou na univerzitě i lidi, kteří se dají poslouchat, a ještě, že jsou studenti, kteří na vlastní pěst hledají inspiraci u zkušenějších pedagogů!

 

Takže pokud by to někoho zajímalo: používáme metodu inspirovanou Nenásilnou komunikací od Marshalla Rosenberga, kde jde hlavně o pokládání otázek, na které si děti sami odpoví. Jsou to vlastně čtyři kroky:

 

1) co jsi viděl? (odpovědi jsou zásadně v já formě, žádné obviňování, pouze faktický popis situace)

2) co jsi cítil? co sis myslel? (odpovědi jsou zásadně v já formě, žádné obviňování. Já jsem cítil, že se mě to dotýká, že dostávám vztek, že tě chci bouchnout, že se ti chci pomstít, .... Já jsem si myslel, že mě nemáš rád, že mě chceš podvést, že toho mám dost, ...)

3) co potřebuješ? (ne: aby ten druhý, ale: potřebuji se cítit v bezpečí, přijatelný, milovaný, abych mohl více rozhodovat, cítil, že sem patřím, ... )

4) co pro to můžeš udělat? (stanovit si reálný cíl a hlavně to, co JÁ můžu změnit: můžu zkusit své kamarády více ocenit, přestat se jim smát a více jim pomáhat, můžu více říkat, co potřebuji, aby ostatní věděli, jak se cítím, požádat včas o pomoc, ...)

 

Takže toto je náš příspěvek dětem do života. :-)

 

Mnoho zdaru při úspěšném řešení nejen dětských konfliktů! :-)

 

 

Tenhle týden se ve škole u dětí objevilo vylučování typu: s tebou sedět nebudu, my s tebou nechceme být, běž pryč, s tebou nekamarádím apod. Nevěřila jsem vlastním uším, ale čekala jsem, co z toho bude. Byl z toho akorát každý den pláč.
Když jsem viděla, že to sami už nekontrolují a nezvládají, udělali jsme společně poradu, kterou jsem jenom moderovala otázkami, ke kterým se každý mohl a skutečně se vyjádřil:
 
- Jak jste se cítili, když vám někdo něco takového řekl?
- KAŽDÝ popsal nějakou situaci, která ho mrzela, ať už ve škole nebo mimo ni.
- Co můžeme udělat pro to, abychom ve škole měli příjemnější atmosféru? Aby k těmhle situacím nedocházelo?
- Neříkat některé věty. A děti řekly věty, které se jich dotkly, které nechtějí slyšet ani používat. Společně se dohodly na tom, že je nahradí slovy: "mně vadí ... "
 
* Nyní prosím rodiče našich školáků, aby situaci doma dále nepitvali. Z porady jsme odcházeli s příjemným pocitem nové dohody, který bych jen nerada narušila tímto sdělením. *
 
Co mě ale každopádně zaujalo byl fakt, že  když jsem se nedávno při svých studiích na univerzitě zeptala, jak tyto asi jinak celkem typické školní situace (aspoň co slyším ze svého okolí) konkrétně řešit, přednášející řekla, že se nechce přiklánět k žádné metodě, a že si máme nějakou najít. 
 
Spadla mi čelist a říkala jsem si, proč tam tedy vlastně sedím. Tak takhle se připravují budoucí učitelé! Co tedy čekat od běžně vzdělaného pedagoga? Hlavně, že do dětí nalijeme násobilku a pravopis, ale aby dokázaly zvládnout situaci, kdy hrozí křivdy, obviňování, šikana a stres na straně vyloučených, na které člověk s nepříjemnou pachutí vzpomíná i po letech, to raději zachováme politickou korektnost! Ještě, že jsou na univerzitě i lidi, kteří se dají poslouchat, a ještě, že jsou studenti, kteří na vlastní pěst hledají inspiraci u zkušenějších pedagogů!
 
Takže pokud by to někoho zajímalo: používáme metodu inspirovanou Nenásilnou komunikací od Marshalla Rosenberga, kde jde hlavně o pokládání otázek, na které si děti sami odpoví. Jsou to vlastně čtyři kroky:
 
1) co jsi viděl? (odpovědi jsou zásadně v já formě, žádné obviňování, pouze faktický popis situace)
2) co jsi cítil? co sis myslel? (odpovědi jsou zásadně v já formě, žádné obviňování. Já jsem cítil, že se mě to dotýká, že dostávám vztek, že tě chci bouchnout, že se ti chci pomstít, .... Já jsem si myslel, že mě nemáš rád, že mě chceš podvést, že toho mám dost, ...)
3) co potřebuješ? (ne: aby ten druhý, ale: potřebuji se cítit v bezpečí, přijatelný, milovaný, abych mohl více rozhodovat, cítil, že sem patřím, ... )
4) co pro to můžeš udělat? (stanovit si reálný cíl a hlavně to, co JÁ můžu změnit: můžu zkusit své kamarády více ocenit, přestat se jim smát a více jim pomáhat, můžu více říkat, co potřebuji, aby ostatní věděli, jak se cítím, požádat včas o pomoc, ...)
 
Takže toto je náš příspěvek dětem do života. :-)
 
Mnoho zdaru při úspěšném řešení nejen dětských konfliktů! :-) 

Zpět

Kontakt

Základní škola a Mateřská škola Montessori Kampus
Kristýna a Petr Turkovi
Na Sádkách 40 (MŠ)
Husova 17 (ZŠ)
České Budějovice

+420 777 296 380

© 2009 Montessori Kampus