Zářiče spokojenosti

10.03.2016 00:26

Děti z naší ZŠ během všedního dne mají za úkol číst, psát a počítat. Oficiálně sice začínáme až od 9.00, ale děti, které přijdou do třídy dříve, rovnou začnou pracovat. Nečekají, až přijdu a zadám jim úkoly. Znají své povinnosti a věnují se jim i bez drába za svým krkem. Můj úkol spočívá pouze v tom, pomoct jim posouvat se dopředu tak, že jim budu ukazovat nové a nové věci.

Myslela jsem si, jak nám bude stačit vyučování od 9.00 do 12.00. S pěti dětmi by to přece mělo jít. Ano, jde to, ale jedeme docela fofrem a na výtvarnou a hudební výchovu nezbývá tolik času, kolik bych si přála. Přeci jen ale sem tam nějaký "urveme", abychom se připravili na nastávající Velikonoční jarmark a připravili produkty na prodej. Za výtěžek si děti mohou koupit něco do třídy nebo ven nebo se vypravit na zajímavý výlet.

A propos, na výletě už jsme dlouho nebyli, myslím, že je nejvyšší čas opět něco podniknout. Brzy už bude teplo, vezmeme s sebou deníky a vyrazíme na "úlovky". Začínáme se věnovat tématu lidské tělo, probrali jsme vznik života, mluvili jsme o inteligenci buněk - jsem zvědavá, jaké všechny příležitosti nám to přinese, čemu všemu se budou chtít děti věnovat. Určitě zase vytáhneme mikroskop, mohli bychom porovnávat soustavy člověka se soustavami ostatních živočichů. A co teprve rostliny a funkce jejich částí nejen pro jejich život, ale i pro zbylou přírodu a nás lidi? Už se strašlivě těším ven a děti určitě také. 

Umění vyučovat se člověk nenaučí za chvilku. Je třeba získat zkušeností a já jsem moc ráda, že mám přitom takové děti. Jsou velmi trpělivé a spolupracují. Učíme se navzájem. Mohou volně komunikovat, dokud neruší. Mohou se volně pohybovat, dokud zvládají plnit své studijní povinnosti. Mohou si vybírat práci, pokud si vybírají učení se správnou mírou obtížnosti. A já bych si jen přála mít mnohem více času na přípravu všech materiálů, abych jim mohla poskytnout co největší množství informací. Přesto, mým úkolem je poskytovat dětem prezentace a pak jim dát možnost, aby to s nimi rezonovalo nebo ne. Když to s nimi rezonuje, jdeme hlouběji. Chci je naučit, kde si hledat informace, jakými způsoby je zpracovávat, jak spolu souvisí, jak je používat atd. Když to s dětmi nerezonuje, jedeme dál. Vím, že každého vždycky NĚCO osloví.

V poslední době se děti věnují geometrii - je to smyslová záležitost, rýsování se podobá kreslení, zejména Sofinku a Járu uspokojuje mnohem více než práce s číslicemi. Při plnění geometrické úlohy děti plní zároveň i čtení a psaní. Dlouhá slova jim občas dělají problémy, ale vždy se mohou zeptat na význam. Když vidím, že zpracovávají úlohu samostatně a dobře, vím, že rozumějí tomu, co čtou. Kromě toho se rádi věnují výrobě věcí na jarmark.

Bertík se pustil do práce s Velkým počítadlem a rozhodl se, že zpracuje čísla s mnoha nulami --- už je někde u kvadriliard. Je zajímavé ho pozorovat. Neví ještě, jak se tenhle počet jmenuje, ale evidentně ho fascinuje systém a posloupnost, protože už k sobě slepil asi 8 papírů o velikosti A3, aby mohl čísla s nulami (nyní už s exponenty) systematicky pod sebe zapsat.

Adrianek stále zapisuje příběhy, teď ho zaujalo téma možných erupcí Yellowstonu. Sepisuje o tom celé sešity! Je skvělé, jak si dává věci do kontextu.

Emča pečlivě čte, píše a počítá, ve svých šesti letech vyzvídá, na co je tabulka na desetinná čísla. Myslím, že je na ně správný čas. Matematika ji baví a všechno rychle chápe. Hravě zvládá sčítání a odčítání, takže proč se do toho nepustit.

Nedávno jsme také společně mluvili o odpadcích a recyklaci. Čekám, kdy se děti rozhodnou "exhumovat" své vzorky - banánovou slupku, sklo, vosk, papír, kelímek z kukuřičného škrobu, kov, plast.

Je nám společně fajn. Dny rychle utíkají, často mám předsevzetí, kolik toho ten den stihneme a nakonec dopoledne uteče jako voda. Děti jsou spokojené a pokroky dělají. Teď už ale chápu, proč Montessori navrhovala pro děti na prvním stupni dva tříhodinové cykly denně - než se do něčeho zaberou opravdu do hloubky a najdou tu část práce, která je pro ně sice obtížná, ale zároveň nesmírně lákavá, chvíli to trvá. Když ten moment ale najdou, jsou svým úkolem zcela pohlcené a po jeho zvládnutí se posílí pocitem úspěchu a jsou na sebe pyšné, že překonaly samy sebe. Vědět, že "jsem dobrej" je super. Pak jsou z dětí úplné zářiče spokojenosti.  

 

Zpět

Kontakt

Základní škola a Mateřská škola Montessori Kampus
Kristýna a Petr Turkovi
Na Sádkách 40 (MŠ)
Husova 17 (ZŠ)
České Budějovice

+420 777 296 380

© 2009 Montessori Kampus