Montessori principy

 

Montessori je pedagogický přístup založený na vědeckém pozorování dětí, který využívá vnitřní motivaci dítěte.
 

Nejdůležitější věk ve vývoji člověka je od narození do 6 let, protože v tomto období se formuje lidská osobnost. Dítě do 6 let věku totiž disponuje tzv. absorbující myslí, tzn. že si nevybírá podněty, ale že přijímá  a formuje svoji osobnost ze všeho, co ve svém okolí vidí, slyší, vnímá a cítí. Dítě absorbuje své okolí jako houba vodu! Nekriticky přejímá nejen modely chování, ale také emoce a myšlenky. Proto chce Montessori dítěti nabídnout to nejlepší pro jeho rozvoj.

 

Dítě je přírodou automaticky vedeno k samostatnosti. K tomu mu pomáhají tzv. senzitivní období, která se vyznačují velkým zájmem dítěte o nějakou konkrétní věc a činnost, kterou opakuje, dokud nepronikne do její hloubky či podstaty a neopadne jeho zájem. V těchto obdobích zvýšeného zájmu se dítě učí nejrychleji a nejlépe. Dospělí dítěti mohou pomoci tak, že mu taktně, pomalu a trpělivě příslušnou činnost demonstrují. Charakteristické pro tato senzitivní období je, že jsou univerzální - objevují se u dětí na celém světě. Proto je Montessori metoda stejně účinná v Evropě jako v Americe, Asii, Austrálii i Africe.

 

Jak již bylo řečeno, tato senzitivní období vedou dítě k tomu, aby zdokonalilo určitou svoji schopnost a mohlo se ještě více osamostatnit. Být samostatný je touhou každého zdravého člověka. Se samostatností se pojí svoboda a se svobodou sebedisciplína.

 

Svoboda a sebedisciplína v Montessori pedagogice je úzce spjata s dobrovolným řízením sebe sama přirozeným řádem a společenskými pravidly. Pravidla v Montessori zařízení jsou jasná a jednoduchá a dítě zbytečně neomezují, ale naopak přispívají k poznávání přirozených zákonitostí ve světě. Dítě má svobodu do té míry, do jaké je schopno převzít odpovědnost za to, co dělá. S větší ochotou dítěte převzít odpovědnost za dodržování pravidel roste i jeho svoboda.

 

Pokud dítě není schopno převzít odpovědnost za své činy, netrestáme je, ale poukážeme na přirozené důsledky a v případě nutnosti jeho svobodu dočasně omezíme. Vždy se ale snažíme zaujmout partnerský postoj - chováme se k němu tedy jako k dospělému, kterého si vážíme. Tak nesnižujeme jeho potřebu vlastní sebeúcty a zároveň mu ukazujeme, jak se správně chovat. Ze stejného důvodu nepoužíváme ani odměny, které s sebou nesou riziko, že dítě bude dělat něco jenom kvůli odměně a ne kvůli aktivitě samotné (odměna snižuje význam a hodnotu dané činnosti). Skutečnou odměnou je vždy samotné zvládnutí dané činnosti.

 

Aby dítě bylo zodpovědné, samostatné a sebe-disciplinované, je třeba mu nabídnout takové prostředí, kde se tomu může naučit. Tzv. připravené prostředí je maximálně přizpůsobeno potřebám dítěte. Jsou tam specifické pomůcky, které odpovídají jednotlivým senzitivním fázím dítěte, a vzdělaný pedagog, který dokáže dítěti pomůcku názorně a zábavně prezentovat.

 

Montessori výchovná metoda existuje již více než 100 let a její systém je velice promyšlený. Přesto se vyvíjí i nadále, aby dokázala naplňovat potřeby současných dětí a nabízela poznatky, které přináší moderní doba. Mnohé principy jsou dané samotnou pedagogikou, další principy přináší do pedagogiky osobnost každého učitele. Ale vždy platí, že alfou i omegou Montessori výchovy je dítě!

 

 

 

Dr. Maria Montessori

 

Maria Montessori se narodila 31. srpna 1870 v Chiaravelle v Itálii.

Její milující matka ji vedla k úctě k sobě samé a k druhým lidem, k sebevědomí, k vědomí vlastní síly a k sebe-disciplíně. Maria Montessori přesahovala tehdejší stereotypní představu o ženě a již od útlého věku měla pocit, že má před sebou velký úkol.

V roce 1896 vystudovala jako první italská žena medicínu, získala místo asistentky v nemocnici a založila si vlastní praxi. Na základě mnoha návštěv v ústavech pro mentálně postižené děti se začala věnovat studiu klasických děl lékařů a pedagogů Itarda, Seguina, Pestalloziho, Fröbela a Rousseaua, u kterých ji zaujala zejména Seguinova věta: "Domnívám se, že mentální postižení je spíše pedagogickým než zdravotním problémem."

Spolu s Dr. Giuseppem Montesanem začala rozvíjet nový výukový program pro mentálně postižené děti. Výsledky mnohačetných pozorování a experimentování s různými didaktickými materiály a metodami překročily veškerá očekávání. Mentálně postižené děti zvládly základní předměty jako čtení, psaní a počítání lépe než děti zdravé. Maria Montessori tedy začala zkoumat, jak by tato nová metoda mohla pomoci zdravým dětem.

V roce 1907 otevřela v nejchudší čtvrti Říma tzv. Casa dei Bambini (Dům dětí) pro bezprizorní děti z ulice. Dětem nabídla smysluplné aktivity a specifické pomůcky, které je vedly k samostatnosti, odpovědnosti a dobrým výsledkům v oblasti praktické a sociální, v jazyce, matematice a dalších předmětech. Maria Montessori tak získala obdiv a podporu široké veřejnosti a metoda se rozšířila do celého světa. Začala učit kurzy v Holandsku, v Americe, v Německu, v Indii a v dalších zemích a založila dodnes fungující organizaci Association Montessori Internationale (AMI), která zajišťuje vynikající úroveň vzdělávání. V letech 1949, 1950 a 1951 byla Maria Montessori nominována na Nobelovu cenu míru.

Zemřela 6. května 1952 v Amsterodamu v Holandsku.

Kontakt

Základní škola a Mateřská škola Montessori Kampus
Kristýna a Petr Turkovi
Na Sádkách 40 (MŠ)
Husova 17 (ZŠ)
České Budějovice

+420 777 296 380

© 2009 Montessori Kampus