Aritmetika bez drilu? Ale jak...?

Pár pomůcek na aritmetiku v montessori základní škole: děti jsou schopné zvládnout v 1. ročníku všechny početní operace do milionu, zlomky i mocniny na druhou a na třetí.

Géniové? Ani ne. Je to trochu jako člobrdo nebo monopoly!

Jak je to tedy možné?

Jsou od rodičů a od nás vedené k píli a aktivitě = pokud něco chtějí, musejí se o to přičinit. Rodiče jim ukážou jak na to a pak je to na dětech. Zkouší, usilují, až to nakonec zvládnou, protože jsou všechny CHYTRÉ jak . Podporu dostanou, ale máma není služka!

Táta je král a máma královna. Spravují své království a vládnou svým dětem s moudrostí, laskavostí a důsledně! Děti jsou dědicové a přísluší jim místo v rodinné hierarchii až po otci a matce. Dítě potřebuje podporu rodičů a správné vedení.

Úspěch a štěstí dítěte závisí na tom, jak moc dítě vedeme k tomu, že učit se je pro život výhodné, dobré a zásadní a že bez této dovednosti bychom - s prominutím - už dávno umřeli hlady! Jinými slovy, děti se učí rády, jen jim nesmíme brát příležitosti a nedělat z nich neschopné. Hezky pomalu jim ukázat, jak na to a pak je nechat trénovat a zkoumat! Ať už to je modelování s hlínou, vyšívání, mytí rukou nebo číslice!

Když jsem se to naučila já, dokážete to taky!!!  

Začněte tím, že si vyberete jednu věc, kterou už za dítě nechcete dělat:

1) Ujistěte se, že dítě danou činnost zvládne nebo ji dítěti názorně, pomalu a trpělivě (třeba i několikrát) ukažte, např. obout si nebo zout si boty, vyklidit myčku, ustlat, uklidit špinavé prádlo, připravit svačinu. Jen jednu věc! Ale vždy se ujistěte, že po dítěti chcete opravdu jen to, co skutečně trénovalo a s trochou snahy zvládne.

2) Pokud se cítíte jako služka nebo je čas na to, aby dítě činnost dělalo samo, informujte ho o tom, že už za něj tuto činnost dělat nechcete. 

Tady je taková obezlička: když řeknete, že nechcete, neznamená to, že nebudete. Buďte připravení na to, že že začátku možná vyměknete a zase to za dítě uděláte. Takže neříkejte: nebudu to za tebe dělat, ale nechci to za tebe dělat.

3) Až někam půjdete, trvejte na tom, že si např. ty boty obuje. Pamatujte, musí být schopné to zvládnout nebo mu s tím na začátku trochu pomůžete. Netlačte na sebe, ani na dítě. Jen pomalu předávejte dítěti to, co postupně s trochou cviku zvládne samo. Nemusí to být - bum - a teď to budeš dělat naprosto sám. Stačí postupně, nenápadně, nenásilně. Ono je to totiž většinou o naší trpělivosti - dívat se na to, jak s tím to dítě bojuje a celkem to trváááááá... uááááá... Ale berte to jako další hru. A klidně pozorujte, co to s vámi dělá a co vám pomáhá udržet si vnitřní klid.

Pro jistotu je fajn začít to zkoušet doma beze svědků. Protože se nemusíte ohlížet na to, jak na zavádění vašeho nového návyku reagují cizí lidé. Zejména pokud jste sama nejistá, jak to dopadne. Člověk má dost práce sám se sebou, natož aby zvládal ještě druhé. 

Slíbená atrakce (procházka, hřiště) může být natolik motivační, že dítě překvapí rychlostí, ale nemělo by to být něco za něco. Boty si dítě obouvá a zouvá, protože to prostě potřebuje umět, aby bylo samostatné a nebylo břemeno. Nebo se zouváte za zmrzlinu?

A další trik: pouštějte se s dítětem jen do věcí, o kterých nepochybujete, že chcete, aby je dítě zvládlo. Jinými slovy na to, abyste ustála svůj nový postoj, musíte nasbírat dost energie. Neznamená to, že budete bojovat s dítětem, ale spíš sama se sebou, jak byste zase nejraději tu věc za dítě udělala, protože je to snazší a rychlejší. K čemu to ale povede? Vydržte!! 

Plody práce (spíše sama se sebou a vnitřním nastavením) budete sbírat ve velkém později, ale vyplatí se! Protože tohle dítě bude zvyklé pouštět se do věcí a překonávat potíže! Nečekat, až ho někdo obslouží. Bude používat mozek, protože ten se chová jako sval: use it or loose it - volně přeloženo: používej ho nebo zleniví! A je jedno, jestli to je zouvání bot, vytírání, zlomky nebo psaní. Je to o vnitřním nastavení na "dokážu, na co se zaměřím". 

Mnoho zdaru!