Svoboda je ...

Téma svobody není palčivou otázkou jen v posledních pár měsících, ale prolíná se celou lidskou historií. Naštěstí žijeme v době, která svobodě přeje, ale je velice tvrdě vydobyta předchozími generacemi a je jen na nás, nakolik si ji budeme hýčkat a vědomě ji opatrovat.

Protože moje generace vyrůstala v nesvobodě pouze v dětství, nemožnost vycestovat, fronty na toaleťák nebo pračku si pamatujeme spíš už jen z vyprávění rodičů. Přesto se děsím formy socialismu, která číhá opět za dveřmi.

Objevuje se generace dětí, která je zničená přílišnými možnostmi a neschopností rozumět svobodě v celém jejím významu. Svobodě, která přišla bez práce a jejíž plnou hodnotu si často neuvědomují už ani mnozí z nás, rodičů současných dětí.

Zaměňovat svobodu s možností řídit se momentálními impulzy je naprosto zoufalé nepochopení hodnoty daru, který nám předchozí generace vydobyly. Svoboda není libovůle a neznamená, "dělat si, co chci". Touha dělat si, co chci, bez ohledu na okolnosti a druhé, vychází z neporozumění vlastního místa ve světě a je pro daného člověka a společnost nezdravé, ba dokonce nebezpečné.

Svoboda je především odpovědnost a schopnost rozlišovat, co je dobré a co ne. Je to porozumění přírodě a fungování lidskému společenství. Neznamená to souhlasit s tím, co se děje, ale uvědomovat si, co Životu prospívá a co ne a dobrovolně se rozhodovat pro to, co je dobré. Svět totiž nepatří každému sobci, který na něm běhá a vezme si z něj, co se mu hodí a zbytek vyhodí, jak nás naše spotřební kultura učí, ale sdílíme ho se všemi dohromady.

Dítě princ nebo princezna, kteří dostávají veškerý servis od svých rodičů, aniž by musely hnout brvou, jsou ideálním leností svázaným spotřebitelem, který konzumuje nejen věci, ale také informace a Život. Stačí požádat, zafňukat, postěžovat si, vyvinout nátlak, případně udělat scénu a už mají kolem sebe poskoky, kteří zařídí žádoucí program. (Naneštěstí se někteří rodiče mylně domnívají, že štěstí znamená být stále šťastný.)

Je smutné dívat se, jak z takových dětí rostou sebestřední a hloupí dospělí, kteří jsou přesvědčení, že na ně všichni čekají, že na všechno mají právo a nárok, a že ostatní tu jsou pro jejich potěšení a pohodu. Uvnitř jsou nespokojení a mají strach, protože jsou zotročení vlastní neschopností postarat se sami o sebe, o to, aby se cítili dobře nehledě na vnější okolnosti, a teprve v dospělosti se musejí naučit, jak vycházet sama se sebou a s ostatními jako s rovnocennými partnery, a přitom se jim to nemusí podařit.

Kyvadlo výchovy dětí se povážlivě zhouplo na druhou stranu. Z přísného autoritářství a poslušnosti, ke kterým jsme možná byli vedeni, cítíme touhu, aby naše děti nebyly ničím omezovány. Aby nebyly tak nesebevědomé jako my, aby se nebály říct si o věci, aby věděly, že jim patří celý svět! Výchovu dětí tedy zakládáme na strachu namísto toho, abychom si řekli, v jakých dovednostech a schopnostech, které vykazují, je můžeme podpořit. Není to zlá vůle, ale neschopnost nás dospělých analyzovat výchovu z větší perspektivy a uznat, že způsob, jakým jsme byly vychováváni, nebyl pouze špatný, ale vedl třeba také k respektu a úctě k druhému člověku a jeho práci.

Příliš mnoho současných dětí je však zvyklých natáhnout ruku a dostat, co si přejí (aby netrpěly). Tato cesta je však pro všechny strany však mnohem více vyčerpávající a bezpochyby vede ke zvyšujícímu se počtu diagnóz depresí.

Dětem je třeba od malička poskytovat skutečnou svobodu, tedy pomoci jim rozvinout dovednosti dělat věci sám za sebe a schopnosti rozlišovat, co je dobré, a co ne. Znamená to nechat je objevovat, jaký krásný přírodní a lidský svět je obklopuje a ukazovat jim, jak se v něm dá existovat radostně, protože dokážeme oceňovat, odpovědně a samostatně, protože máme dovednosti a jsme schopní, i společně s ostatními, protože jsme užiteční.

Prakticky to znamená, že malému dítěti ukážeme, jak se oblékat a jak se najíst a potom už to za něj neděláme. Školákovi ukážeme způsoby, jak zúročit své dovednosti v matematice, češtině a plánování a udělat si nákupní seznam a uvařit pro celou rodinu (třídu) nebo zorganizovat několikadenní výlet a necháme ho to celé opakovaně uskutečňovat! Středoškolákům dopřejeme možnost vést vlastní malý business s veškerou finanční odpovědností, který jim v bezpečí školního prostředí ukáže, co všechno se ještě musejí naučit a kudy cesta k zákazníkům, udržitelnosti i ekonomické prosperitě vede či nevede.

Veďme děti pevně cestou k samostatnosti a vzájemnému ocenění fyzické i duševní práce. Ulevovat si je přirozené a odpočinek je žádoucí, ale fyzickou a mentální lenost nelze tolerovat! Protože nechat děti řídit se momentálními náladami a nevyžadovat po nich, aby se zařadili do společnosti skrze sdílené povinnosti, je psychologickým termínem řečeno mentální opouštění dítěte a zanedbávání jeho potřeb.

Každý živočich směřuje k samostatnosti, aby ve světě přežil. Stejně tak každé dítě hluboce touží a jeho potřebou je být schopné, přijatelné a mít širokou paletu dovedností, aby v životě samo před sebou i před ostatními obstálo. Nechce být závislé na druhých, ani hloupé, ani nekompetentní. My rodiče jsme si pořídili děti a za jejich výchovu jsme zodpovědní my. Nemůžeme čekat, že naše vlastní děti nám vychová škola nebo jejich budoucí zaměstnavatel. Pojďme se chopit svobody vychovat vlastní děti, odpovědnosti pomoct jim stát se skutečně kompetentními a radostnými dospělými a pojďme se těšit na to, že se jim bude v životě dařit!