Dilema pracující matky

03.05.2022

Je jeden z těch krásných prvních jarních dní.

Já se po celém dni ve školce a hodince volna loučím s manželem a dcerkou a vracím se do práce. Řeším v sobě dilema, zda by nebylo lepší být na mateřské dovolené a věnovat se dceři, domácnosti a manželovi. Úvaha, která ve mě střídavě oblačno probíhá už tři roky - tolik je dceři. Takže na nějakou mateřskou dovolenou je vlastně dávno pozdě.

Po narození dcery jsem nepracovala celých 14 dní. A pak polehoučku jsem pokračovala v administrativě a v jejích devíti měsících jsem se začala střídat s manželem v péči o děti ve školce a jezdit do Prahy coby asistentka mezinárodních Montessori výcviků. V roce a půl jsme pro dcerku založili jesličky se skvělou učitelkou. Člověkem, který zachraňuje moje svědomí, protože vím, že je skvělá, a moje dcera tak měla tři dny v týdnu tu nejlepší možnou péči.

Jsem totiž ambiciózní. Čím dál méně, ale jsem. Mám sice záchvěvy, kdy toužím zůstat doma a starat se pouze o své dítě namísto padesáti a více dětí. Ale na druhou stranu vím, že bych to nevydržela moc dlouho. O Montessori toho vím příliš na to, abych to nerealizovala pro více dětí. Vlastně je to spíš tak, že vím příliš mnoho na to, abych si dokázala v klidu sedět na rukou. (Montessori je jako droga! ;o))

Když přemýšlím nad tím, proč trávím další večer v práci, přeju si mít dvakrát více času, abych stihla všechno, co chci: péči o firmu, rodinu a samu sebe. Ale toho času mám stejně jako jiné pracující matky, které nejspíš taktéž občas přepadnou výčitky, co to v té práci vlastně pořád dělají na úkor vztahu se svým dítětem/dětmi a manželem.

Ale mám po ruce odpověď, kterou zaháním své smutky i sebelítost. Aneb - je třeba si vše umět dobře vysvětlit. :oD

Ale vážně. Nejdůležitějším faktorem je můj manžel. Vím, že se o dceru výborně postará a že jí je s ním dobře a že on si s ní společný čas dokáže krásně a smysluplně užít. Máme na výchovu stejný názor. Je podle mého mínění v těch nejlepších rukách. A proto jsem klidná. Za další, moc ráda tvořím a prací se realizuju, baví mě, jsem s ní a v ní ráda, naplňuje mě a většinou nabíjí. A za třetí, nejsem typ matky na plný úvazek. Vím, že si od své dcery potřebuji odpočinout, abych si s ní společný čas dokázala užít. A nevidím na tom nic špatného. Snažím se, abychom si já i moje rodina svůj život co nejvíce užívali. A proto potřebuji být v duševní pohodě. A tu mi pomáhá udržet i nějaký ten čas v práci.

Uznávám, v poslední době je ho příliš. Strávit v práci čas od osmi ráno do sedmi večer nebo do půlnoci není zdravé ani pro rodinné vztahy, ani pro vztah k práci. Ale pracuji na tom, aby tento dočasný stav skončil co nejdříve. Vytvářím postupy pro různé situace, profesionalizuji a deleguji vše, co je možné. Po skončení práce zavírám dveře, většinou i ty mentální. A doma se snažím soustředit na to, co je teď právě přede mnou. Na své dítě a na svého manžela nebo na sebe a užívat si to domácí TADY a TEĎ a opět ho prodlužovat, abych jednou nelitovala...