Je mi to jedno?!

Jedná maminka mi na rodičovské schůzce ve školce řekla, že jí je jedno, jestli její dítě bude v pěti letech umět číst, psát a počítat, hlavně ať je šťastné.

Jedno to ale vůbec není! ☝️

Představte si, že přijdete k dětskému lékaři a on vám řekne, že je třeba s dítětem cvičit, protože má oslabené svaly. A vy řeknete: Mně je to jedno, hlavně že je šťastné? 🤔

Mozek se chová jako sval. Buď ho používáme nebo je ochablý. Osobně jsem ráda za program Montessori a řád ve školce. Dceři se do ní občas nechce, měla by ráda volníčko, ale na druhou stranu vidí, že když zamaká, tak si všechno přečte, spočítá si věci a má ze sebe radost. Nedovolím jí být dutým dítětem s falešným pocitem štěstí, ale pomůžu jí být šťastným dítětem s návykem učit se. 🍀

Je totiž úplně putna, jestli se učíme počítat nebo se věnujeme duchovnímu rozvoji. Princip je stále stejný: bez vlastního úsilí se nikam nepohneme a život lepší nebude.

Všechno, od materiálního zázemí, lékařskou péči, přes zábavu až po seberozvíjející semináře, máme díky něčímu úsilí. Sdílejme s dětmi, že vyvíjet úsilí je stejně nutné, jako občas odpočívat. Budou to potřebovat!

Štěstí a svoboda je vědět, co je dobré a dobrovolně se pro dobro rozhodovat! 🌹