Je to jízda!

VYCHOVÁVAT děti je jako jízda na řece neznámou krajinou! Občas řeka poklidně plyne, jindy jsou to takové peřeje, že jsme rádi, že nás to fyzicky a psychicky nepotopí. Je normální a patří k rodičovství, že zažíváme ohromnou lásku a jindy zase vyčerpání. 

Při výchově se nesetkáváme pouze s dítětem, ale čelíme také vlastním nevědomým programům a programům partnera a prarodičů. Dopřejme si soucit a čas. Soucit se sebou sama, že se nám věci občas nedaří, jak bychom si přáli. Soucit s dítětem a partnerem, kteří také dělají to nejlepší, čeho jsou v dané chvíli schopní, stejně jako my. Čas, protože tvůrčí činnosti ho vyžadují a my tady spolu-tvoříme člověka. Jeho vývoj trvá osmnáct let a my na jeho výchovu často nemáme žádné vzdělání! Učíme se způsobem pokus-omyl, podobně jako naši rodiče. 

Pokud máme štěstí, jsme vybavení trpělivou, laskavou a důslednou povahou a umíme velmi dobře rozlišovat, co dětem svědčí a co ne. To štěstí má ve skutečnosti jen hrstka z nás. 

Výchova je jízda, protože nás nutí čelit vlastní nevědomosti. Z té řeky nelze vystoupit, je však možné využít její sílu a spolu-vytvořit nejen samostatné dítě, ale také rodiče, který náročné životní situace umí proměnit ve výhodu a využít je k osobnímu růstu.