Nedělejte ze mě lenocha!

Odpovědností rodičů ani učitelů není umetat dětem cestičku, ale pomoct jim, aby si osvojily funkční strategie, jak zvládat vycházení z komfortní zóny.

Mozek je jako sval: pokud dětem budeme dělat servis a řešit za ně jejich situace, takže nebudou muset namáhat svůj mozek, začnou být líné. Říkám tomu naučená lenost a dítě typu buchta: dítě potenciálně velice chytré, ale silně neochotné udělat cokoli navíc, hlasitě protestující a vyhýbající se všemu, co by mohlo zavánět námahou.

Takové dítě jednou vyroste v dospělého a mnoho z nás ví, jaké to je pracovat s člověkem, který vyžaduje pokyn a kontrolu, aby plnil svoji práci. Z pohledu zaměstnavatele je takový člověk minimálně neperspektivní.

Když však chceme něčeho dosáhnout, a je jedno jestli v zaměstnání, podnikání nebo změny ve své osobnosti, vyžaduje to úsilí.

Po mnoha letech však může být celkem bolestivé rozchodit orgán, který odmalinka nic moc nemusel. Návyk překračovat zónu pohodlí prostě chybí.

Klíčovými faktory pro růst (podniku, osobnosti) je dobrá sebereflexe, vědomosti, intuice, kreativita a ochota překonávat sama sebe...

Montessori základní heslo je: pomoz mi, abych to dokázal sám. Ne: udělej to za mě. Znamená to ukázat dítěti, jak se něco dělá a dát mu prostor a čas, ať se s tím vypořádá. Jen ať namáhá mozek, ono to zvládne. Chytrost, píle a empatie se cení, i když se o nich moc nemluví!